"David in particular is one of the most innovative and driven young guitarists on the scene today."”

— Pat Mastelotto - King Crimson

n e w s

l i v e

Reflex magazine interview 

Agilnímu slovenskému kytaristovi Davidu Kollarovi (34) se daří hrát se světově uznávanými hudebníky již delší dobu, ale asi nejvíc ho proslavila spolupráce s bubeníkem skupiny King Crimson Patem Mastelottem ve společné skupině KoMaRa. Na začátku léta se mu splnil další sen. Vydal desku Illusion of a Separate World s proslulým norským trumpetistou Arvem Henriksenem.

 

Letos jste zaznamenal velký úspěch. U slovenského vydavatelství Hevhetia jste společně s norským trumpetistou Arvem Henriksenem vydali album Illusion of a Separate World. Jak jste s deskou spokojený? 

To je těžká otázka. Samozřejmě jsme spokojení. Vybrali jsme 12 ze 17 skladeb. Byl to náročný proces. Vytvořil jsem kompletně hudební skici a Arve do nich dohrával trubky a efekty. Postupně se formoval výsledný materiál. 

S Arvem Henriksenem jste měli už loni společný koncert. Jak jste se setkali? 

Hral jsem sólo koncert v Praze na festivalu Spectaculare, po mně vystupovali Arve a Christian Fennesz. Cestou na zvukovou zkoušku jsme se potkali na chodníku a říkali mi, že si přeložili veceři, aby mě viděli hrát. Po koncertě mi Arve dal svůj e-mail a telefonní číslo. S oběma jsem později vystupoval. 

Na červencovém festivalu Hevhetia ShowCase 2018 v Košicích jste měli společné vystoupení zopakovat. Proč k tomu nedošlo? 

Den před koncertem mi Arve napsal SMS, že mu není dobře. Nechal mě čekat několik hodin, co na to řekne jeho doktor. Večer mi poslal SMS, že nepřijede. Hned jsem psal Nilsi Petteru Molvaerovi, jestli by nepřijel na záskok, ale byl na turné s Eivindem Aarsetem. Telefonoval jsem Fenneszovi a ten byl na horách s manželkou na dovolené. Den předtím jsem se setkal v Košicích s Erikem Truffazem. Ptal se mě, jestli hraji s Arvem a Patem Mastelottem. Říkal, že si někdy musíme zahrát, a dal mi telefon. Tak jsem zavolal jemu. Naštěstí, že byl ještě v Košicích. Zůstal tedy o den déle a vystoupil se mnou. 

...



Čítaj ďalej

Musik Reviews Germany 

Der slowakische Gitarren-Neuerer, Filmmusik-Komponist und Klangdesigner David Kollar (u.a. auch auf Steven Wilsons "To The Bone" und bei dem österreichischen Clicks-&-Cuts-Künstler Christian Fennesz zu hören) ist im virtuellen Hause Musikreviews ein gern gesehener Gast und macht sich auch mit seinem neuen Projekt keineswegs unbeliebt. 

"Illusion of a Separate World" ist ein Dropbox-Album. Es entstand per Austausch über den gleichnamigen Speicher-Clouddienst und wird seinem Titel insofern gerecht, als Kollar und der Norweger Arve Henriksen - ein meisterlicher Trompeter und seinerseits genauso revolutionär veranlagt, wo der Gegenwartsmusikbetrieb auf Nummer sicher geht - ihre geografische Distanz zueinander aufgehoben haben. Im Winter 2017 verbrachte der Gitarrist einige Zeit bei einem Freund im italienischen Faenza: Trompeter Paolo Ranieri. Dort enstand ein musikalisches Tagebuch, wie er es nennt, als Rumpf für das hier gebotene Material. 

Die zwölf aus 17 Fragmenten zusammengesetzten Tracks funkeln, ohne Funken zu sprühen, wirken gespenstisch und dennoch einladend, streichen Ambient und Drone durch einen weltmusikalischen Filter und sind nur in Teilen jazzig, auf jeden Fall aber freigeistig. Die beiden Schöpfer lernten sich erst 2017 kennen und spielten im Vorfeld der Aufnahmen lediglich zweimal gemeinsam, erst beim Spectaculare Festival in Prag und dann anlässlich eines Hevhetia-Labelkonzerts in der Slowakei. Skandinavische Kühle trifft auf elektronische Verfremdungen und ungleich erdigeren Post Rock, der seit je fester Bestandteil von Kollars Repertoire und eine seiner privaten Vorlieben als Musikhörer gewesen ist. 

Der Filmscore-Charakter vieler Passagen auf dem Album ergibt sich aus geloopten Geräuschen und unorthodoxen Spieltechniken oder einfach nur Arves trickreiche Methoden, seinem Instrument Klänge zu entlocken. David wagt gleichzeitig eine Umdeutung der Gitarre zum Synthesizer, spielt aber zuweilen durchaus auch melodisch im herkömmlichen Sinn. All dies zusammen ergibt weniger Songs als Soundevents oder regelrechte Soundmauern, aufgebaut aus Spuren über Spuren. Die Tücken des Internet-Zeitalters sind in diesem Fall keine solchen gewesen, sondern ein Segen. 

FAZIT: Dass das aus Improvisationen erarbeitete Material für "Illusion of a Separate World" in Teilen auch familiäre Schicksalsschläge von David Kollar verarbeitet, kann man beim Hören allenthalben erahnen. Der Longplayer wirkt wie eine lange Suite, heiß-kalt und voller Möglichkeiten, sich die reale Welt anders zu denken, so wie Henriksen und Kollar Klangmanipulation im Sinne einer Neuerung betreiben. 


L I N K 

Illusion from a Separate world Press 

ILLUSION OF A SEPARATE WORLD 

Illusion of a Separate World is the meeting between innovative Slovakian guitarist, film music composer and sound designer David Kollar (Steven Wilson, Pat Mastelotto, Fennesz, Marco Minnemann, Eivind Aarset) and Norwegian trumpet maestro Arve Henriksen. Shimmering soundscapes and haunting melodies mixed with soundtrack music, ethnic influences, electronic explorations, jazz hybrids, and post-rock riffs are at the core of this meeting. 

David Kollar and Arve Henriksen started their collaboration after they met in 2017 and played just twice before the recording. “I played last year at the Spectaculare festival in Prague,” said David “I had a solo performance and after me there was Arve playing with Christian Fennesz. At the end of the festival, we shared our contact details. In few months, we met again on the stage at Hevhetia festival in Slovakia.” The performance was such a bonding experience that the two chose to record an album together. 

In December 2017, David spent a week in the city of Faenza, Italy as the guest of his fellow trumpeter and friend Paolo Ranieri. This was the perfect setting to start sketching out improvisations that would become part of Illusion of a Separate World. David drew inspiration from life’s trials and tribulations or from the environment around him. “I played them as musical diaries,” said David. Soundscapes, moody riffs and rhythmic works emerged. He recorded 17 tracks and then gave them to Arve, who layered trumpet, voice and electronics over them. 

Through this joining of two unique worlds, in both geographical and cultural senses, the duo has created an anthemic album which reveals an intimate connection. It spans from the moments of quietness that slowly turn into walls of orchestral sounds like in Night Navigator, to the tribal drumming rhythms that Henriksen enriches with his voice-like trumpet in Chimera. When the guitarist transforms a simple clacking on string into a weird rhythm like in Silk spinning, Henriksen then turns it into a pastoral melody. When the trumpeter switches to his trademark soft-speaking voice, like in Mirror Transformations, Kollar places himself in a more subtle context, camouflaging his guitar in synth-like drapings. The Slovakian guitarist then takes the stage and hints at his Americana influences with a delicate guitar and trumpet solo in Solarization, that eventually morphs in an ethnic-flavored electronic experience. Suspended over Kollar’s cloudy drone, Castles in the Air is Arve Henriksen at his best, playing one of his most iconic solos. But he can also turn in some of the most intricate and haunting melodies like in the unsettling Roving Observer, which Kollar initially took inspiration from movie director Tarkovsky. 

Intimate, intense, passionate and subtle, Illusion of a Separate World is two artists showing how easy is for them to create music that is immediate and tremendously complex, haunting and gorgeous at same time.

David as opening act on Steven Wilson tour 

You may see and hear short solo concerts by David Kollar on Steven Wilson 's upcoming tour in february. 

Dates:

14.2. Wienna, Gasometer Halle 
15.2. Berlin, Admiralspalast 
17.2. Zabrze, Dom muzyki I Tanca

 

Kým album, na ktorý nahral gitary, viedol britskú hitparádu, David Kollar improvizoval v Piešťanoch 

Keby podobný úspech dosiahol nejaký slovenský športovec, venovali by sa tomu všetky naše médiá.

 

Stál vonku, opretý o stenu budovy, kde pred chvíľou dohrali, a viditeľne unavený fajčil. Koncert ho vyžmýkal, dal doň maximum. Hrali totiž niečo vyše hodinu a použili jedinú vopred hotovú – dohodnutú pesničku. Všetko ostatné bola improvizácia, voľne improvizovaná hudba, vznikajúca priamo na pódiu, pod rukami dvojice muzikantov, ktorí spolu hrali druhýkrát v živote. To sú situácie, kde neobstojí sebastredná virtuozita ani predvádzanie zvukov – treba sa navzájom veľmi pozorne počúvať a rýchlo reagovať. Žiadna improvizácia na vopred dohodnuté témy, ale komponovanie v reálnom čase, orchestrácia okamžitých nápadov a nálady aj doterajších muzikantských skúseností. Dolovanie zvukov z tradičných nástrojov aj zo škatuliek prevažne netradičnými technikami.

 

https://dennikn.sk/864000/kym-album-na-ktory-nahral-gitary-viedol-britsku-hitparadu-david-kollar-improvizoval-v-piestanoch/

TOP PROG ALBUM OF THE YEAR!!! 

STEVEN
"Many thanks to the writers of UK magazine Prog for selecting To the Bone as their best album of 2017, to influential US website PopMatters for making it the number one Progressive Rock / Metal album of the year, and to UK record store chain Fopp andClassic Rock Magazine for also including the album in their run downs of the best of 2017. 

Just a reminder that you can listen to some of my favourite music of the past year in my Spotify "SW picks of 2017" playlist - http://smarturl.it/SWPICKS2017

FoolMoon magazine Czech republic - Kollar/Fennesz 

“Festival pro mě začal kolaborací tak trochu jiných kytarových mágů, Christianna Fennesze a Davida Kollára. Kollár má na kontě spolupráci s Patem Mastelottem, Eivindem Aarsetem nebo dokonce Stevenem Wilsonem, přesto bylo příjemným překvapením, že mu služebně starší Fennesz přenechal vedení setu a sám hlavně dokazoval, že i hluk má (aspoň) sedm barev, a rozbíjel Kollárovy magické plochy nejrůznějšími kontrapunkty. Dalo by se mluvit o podobnosti se Stianem Westerhusem a Supersilent, Rakušan a Slovák ale více ohledávali barvy zvuku, Kollár navíc místy pracoval s komplexními, precizními rytmy. Hluk a krása tu pro jednou fungovaly nikoli v kontrastu, ale ve spojenectví. A k tomu si připočtěme Zdenovu hrubou projekci na obrovské ploše, do které se člověk začal záhy vyloženě propadat...”

 

Full article here